Projekt má ambíciu koncentrovať informácie z rôznych zdrojov o občianskej participácii v stredoeurópsom regióne.

Súčasťou projektu je technologická a metodická podpora aktívnych občanov, komunít, samospráv a iných inštitúcií zavádzajúcich prvky občianskej a zamestnaneckej participácie.

Téme Participatívnych rozpočtov ako jednej z aplikácie občianskej participácie na úrovni samospráv sa venuje aj projekt Porto Alegre.

Novinky z komunít Novinky z komunít

Späť

Je čas kriticky myslet!

Překlad: Diana Krausová

Zdroj: http://freecriticalthinking.org/daily-pickings/1246-the-time-for-critical-thinking-is-now

 

Žijeme ve světě, který je poznamenán četnými pohromami a který současně nabízí mnohé přednosti.

Dřívější generace nečelily tak závažným hrozbám, jako je 2. světová válka anebo globální hospodářský, ekologický a společenský kolaps. Neměly přístup k téměř neomezeným informacím a analýzám (dobrým i špatným) a nemohly vzájemně komunikovat jako jedna velká rodina.

Nejsme pouhými spotřebiteli charakterizovanými ideologií, rasou, národnostní příslušností nebo kulturou, avšak geneticky spřízněnými lidskými bytostmi. Máme jedinečnou příležitost přetvořit celé lidské pokolení a celou naši planetu.

Nashromáždili jsme moudrost a poznatky řady civilizací, z nichž čerpáme odpovědi na následující otázky:

  • Kdo vládne?

  • Jak se tito lidé dostali k moci?

  • Jak lze rozdělit moc, aby z toho těžili všichni lidé a celá planeta?

 

Kdo vládne? Strukturální elity složené z dynastií bankéřů a průmyslníků, příslušníků evropských královských rodin, špiček, které ovládají vojensko-průmyslový a mediálně-akademický komplex, politických a ekonomických predátorů a nejmajetnějších jedinců.


Obr. 1 výše znázorňuje, jak tento systém funguje. Strukturální elity jsou příjemci a architekty celého systému, jenž se během století postupně vyvíjel. Strukturální elity mají v rukou páky moci, jimiž řídí soutěživost, podněcují rozdíly, konflikty a útlak a současně vykořisťují jak jedince, tak celou planetu, které vnímají jako zdroje stále většího bohatství (úroky z úvěrů, daně a nájem) a moci.

Strukturální elity získaly své výsadní postavení a životní postoje uvnitř tohoto systému, jsou jeho produktem a komponentem právě tak jako většina lidí. Náš pohled na svět je pečlivě utvářen systémem vzdělávání a sdělovacími prostředky (dvě důležité páky moci řízené strukturálními elitami), aby z nás učinily poslušné hráče v tomto systému. Války, útlak a rozdíly mezi lidmi jsou příčinou toho, že se moc a bohatství vytvořené 7 miliardami obyvatel naší planety soustřeďuje v rukou těchto strukturálních elit. Jedná se o sebeobranný systém, v němž jsou všichni pobízeni k zachování dominantního postavení strukturálních elit, bez ohledu na dílčí konflikty mezi levicí a pravicí apod.

Strach, chamtivost, odvádění pozornosti a soutěživost zaručují naši poslušnost v rámci systému, který prosazuje nerovnost, války, útlak a ničení životního prostředí. Páky moci jsou zahaleny dogmaty a ideologií, jež zastírají jejich agresivní a destruktivní povahu.

Jak tyto strukturální elity přišly k moci? Moc a bohatství jsou synonyma. Strukturální elity svou moc odvozují a prosazují v rámci politické ekonomie (pojem, který byl v posledním století zcela vyškrtnut z akademických debat).

Politika a ekonomie představují hlavní páky moci. Schopnost řídit politiku získávají strukturální elity díky ekonomickému systému založenému na třech zásadních vadách. První dvě vady spočívají ve skutečnosti, že strukturální elity kontrolují půdu, přírodní zdroje, znalosti a peníze.

1. vada: Půdy a přírodních zdrojů se zmocnily jejich zabráním, jakož i nezákonnou konfiskací v minulosti. Umožnil jim to právní systém, který zvýhodňuje právě strukturální elity. Půdu nám dal Bůh nebo příroda, proto nepatří nikomu, ale my všichni díky tomu, že jsme na světě, máme právo využívat plody a výhody, které nám nabízí. Současně však zodpovídáme za její zachování anebo zlepšení pro budoucí generace. Hodnotu půdy nevytváří její majitel, ale celá komunita (místní i vzdálená) a veřejně financovaná infrastruktura. Přesto tato hodnota vytvořená jinými končí v kapsách majitelů půdy. A tento postup je legalizovanou formou krádeže (prostřednictvím zákonů strukturálních elit).

Stejně tak je to s přírodním bohatstvím, jež pochází z půdy, a znalostmi shromážděnými z poznatků od všech lidí, kteří kdy na této planetě žili.

2. vada: Banky vytvářejí peníze z ničeho a půjčují je za úroky. Banky v tomto procesu nevytvářejí bohatství, ale vysávají bohatství, které svou prací vytvořili jiní lidé, ve formě úroků, jež značně převyšují půjčenou částku, což je další forma legalizované krádeže.

Banky pěstují potřebu úvěrů jak ze strany vlád (např. v oblasti změny klimatu), tak podniků, studentů, majitelů nemovitostí a spotřebitelů. Celý svět pak svazují dluhem. Půjčováním peněz, které vytvořily z ničeho.

Úroky za půjčené peníze jsou destruktivním a agresivním nástrojem prohlubujícím nerovnost a vedoucím k ničení životního prostředí (ekocida). Právě na tom je založen stávající hospodářský systém, který vyžaduje exponenciální růst. Ekonomové tvrdí, že pro průmyslově rozvinuté země je vhodný 3% růst HDP. Znamená to zdvojnásobení hospodářského růstu každých 24 let, což s sebou přináší zdvojnásobení objemu odpadu a dvakrát rychlejší těžbu přírodních zdrojů. A to je neudržitelný vývoj.

Dále není udržitelné splácení úroků z úvěrů, které rostou rychleji než schopnost je splácet. Je patrné, že je vytvářena pouze půjčená hodnota, odkud tedy pochází úroky? Z tvorby dalšího dluhu jako peněz. Když bude dluh neudržitelný, dojde nevyhnutelně k hospodářskému kolapsu.

Úroky prohlubují nerovnost, protože ti, co peníze mají, vykořisťují ty, kteří je nemají. Nedávná studie odhalila, že spodních 80 % lidí (podle výšky příjmu) platí dvakrát tolik úroků, než kolik úroků dostanou vyplaceno, avšak horních 10 % získává na úrocích dvakrát tolik, kolik zaplatí. To znamená, že spodních 80 % splácí všechny úroky horním 10 %. A horní 0,1 % získává na úrocích 2 000krát více než horních 10 %. Nerovnost je do systému zabudovaná v podobě úroků z půjčených peněz. Ti nahoře nevytvořili bohatství, kterého si užívají. Buď ho zdědili, nebo úspěšně využili stávající hospodářský systém. Mají k dispozici nepřeberné množství pobídek, pomocí nichž shromažďují stále více peněz. Systém ovládají ti, kteří ho dokážou úspěšně využívat. Čím více mají, tím více získávají bez ohledu na své zásluhy.

3. vada: Kromě ovládání půdy (a přírodních zdrojů) a peněz strukturálními elitami má tento ekonomický systém třetí vadu: prostředky k životu jsou podmíněny placeným zaměstnáním. V období před průmyslovou revolucí, před tím, než ohrazování pozemků a kolonizace znemožnily domorodým obyvatelům využívat tuto půdu a přírodní zdroje, měli všichni lidé prostředky na obživu, bydlení a ošacení. V minulosti spolu lidé běžně bydleli a pracovali. V určitém okamžiku se ale vyvinuly hierarchie, v nichž ti mocní využili práci většiny formou otroctví, feudalismu a nakonec stávající formou kapitalizmu. Průmyslová revoluce přinutila lidi opustit zemědělskou půdu a hledat si práci v továrnách. Zrodila se ideologie protestantské pracovní morálky. Aby byl člověk schopen přežít a byl považován za plnohodnotnou lidskou bytost, musí mít zaměstnání. Mimořádné zvýšení produktivity za posledních několik století nicméně znamená, že na světě není v současné době dostatek dobrých pracovních míst. V marné snaze dosáhnout plnou zaměstnanost byla vyvinuta destruktivní, agresivní a nesmyslná pracovní místa (bez jakékoli hodnoty nebo významu). Plná zaměstnanost není dosažitelná, nutná ani žádoucí. Lidé nepotřebují zaměstnání, potřebují příjem. Pokud by měli lidé nepodmíněný příjem, který by jim postačoval na ubytování, stravu a oblečení, nebyli by tak bezmocní.

Tyto tři ekonomické vady jsou zdrojem bohatství potřebného k ovládání pák moci.

Obr. 2. je přejat ze studie zveřejněné v časopisu New Scientist v roce 2011, jež odhalila, že 147 korporací řídí 40 % z celkem 43 060 nadnárodních podniků a 60 % jejich výnosů. Údaje byly získány z veřejně dostupných zdrojů, avšak studie nezkoumala, komu těchto 147 bank a korporací (45 z 50 největších představují finanční společnosti) skutečně patří. Majitelé se skrývají za zahraničními firmami a nadacemi, přičemž výzkumy poukazují na koncentraci vlastnictví v rukou strukturálních elit.

Tato koncentrace ekonomické moci umožňuje strukturálním elitám ovládat bankovní a finanční sektor, politiku, vojensko-průmyslový a mediálně-akademický komplex, zákony, think-tanky a nevládní organizace, které utvářejí náš náhled na svět. Naše názory byly kooptovány, abychom se stali vězni.

Proto je nyní čas myslet kriticky. Nadešel čas kritického myšlení. Pokud nezačneme kriticky myslet, dojde k zániku naší civilizace. Je čas, abychom otevřeli svou mysl, odhodili převládající ideologii, vypnuli televizory a rádia, zrušili novinové předplatné a hledali informace u důvěryhodných zdrojů, vybírali si a všechno ověřovali. Je to sice časově náročné, ale současně mnohem podnětnější než nějaká detektivka a osvobozující více než odměna bankéřů.

Jak lze rozdělit moc, aby z toho těžili všichni lidé a celá planeta? Kritické myšlení.

Kritické myšlení je otevřeným hnutím podporujícím spolupráci, které usiluje o získání odpovědí na následující otázky:

  • Kdo vládne?

  • Jak se tito lidé dostali k moci?

  • Jak lze rozdělit moc, aby z toho těžili všichni lidé a celá planeta?

  •  

Na první dvě otázky jsme odpověděli výše, ale odpověď na třetí otázku není úplná. Domníváme se nicméně, že řešení máme na dosah. Kritické myšlení představuje zkušebnu pro poslední kousek, který odpověď dokončí.

Spolupráce je pro řešení našich problémů klíčová. Výzkum a analýzu zaštítěné hnutím Kritické myšlení prováděla v posledních třech letech skupina jedinců v Londýně, kteří dále spolupracovali s rozsáhlou sítí jednotlivců i skupin po celém světě s cílem sloučit relevantní získané poznatky, moudrost a chápání do ucelené teorie politické ekonomie. Netvrdíme, že je srovnatelná s ostatními vědeckými teoriemi, avšak většinu významných hrozeb, jimž čelíme, lze vysvětlit pomocí teorie znázorněné na obrázku 1.

Analýza Kritického myšlení vychází z práce jednotlivců od vzniku civilizace, nicméně ani jeden člověk či skupina lidí nemůže tvrdit, že je autorem těchto nashromážděných poznatků. Patří nám všem i budoucím generacím jako půda a přírodní zdroje, proto naše přežití závisí na svobodě internetu.

Musíme v sobě potlačit svá ega a nespouštět ze zřetele společné dobro. Budeme-li se starat o ostatní a celou planetu, budeme se starat o sebe. Žijeme v komplexním vzájemně závislém ekosystému, v němž je spolupráce klíčová. Nejen pro naše přežití, ale i pro transformaci soutěživého světa, v němž vládne nedostatek, na svět vyznačující se hojností a globální spoluprací.

 

Lidé mají vrozený sklon ke spolupráci, avšak agresivní politická ekonomie nás přesvědčuje, že musíme soutěžit, abychom přežili. Jednou z forem tohoto soutěžení je dialektika, tj. soutěž myšlenek. Tak je politika běžně provozována. Jde o souboj vzájemně neslučitelných ideologií, který slouží výlučně zájmům strukturálních elit, nikoli obyčejných lidí. Politikové se stávají loutkami v rukou strukturálních elit, které řídí toto prapodivné, komplexní, proměnlivé divadelní představení.

Nemůžeme se spoléhat na to, že ti, kteří nám vládnou, přijdou s trvalými řešeními problémů, jimž lidstvo čelí. My sami musíme vyvinout tato řešení na místní, regionální, národní a globální úrovni. Rovněž nemůžeme od nich očekávat, že se vzdají své moci dobrovolně. Musíme je moci zbavit tím, že vyvineme alternativní politickou ekonomii.

Jakou vinu nesou na situaci strukturální elity? Ačkoli architekty původní politické ekonomie jsou jejich předkové, podoba politické ekonomie se postupně vyvíjí a přináší jim neustále větší užitek. Mnozí příslušníci strukturálních elit své postavení zdědili, jsou produkty tohoto systému, který jejich názory utváří a přesvědčuje je, že mají právo vládnout.

Potomkové dynastií politiků, bankéřů a evropských královských rodin jsou v jistém ohledu oběťmi této politické ekonomie, ale současně i jejími příjemci. Od narození jim bylo vtloukáno do hlavy, že na své výsadní postavení a pravomoci mají právo. Proto se domnívají, že vládnout ostatním je jejich povinností. Jejich řady rozšiřují členové vojensko-průmyslového a mediálně-akademického komplexu, političtí a ekonomičtí predátoři a ti nejbohatší, kteří úspěšně systém využili, aby se dostali na jeho špičku.

Existují důkazy, že řada příslušníků strukturálních elit má psychopatické tendence, navzdory tomu je obdivují miliardy lidí, které trpí právě v důsledku geopolitických machinací těch nahoře. Za to, že nejsou schopni empatie, mohou jejich názory na svět.

Snahy o potrestání strukturálních elit jsou kontraproduktivní. Bude-li předpokladem přechodu na alternativní politickou ekonomii trest za jejich zločiny, budou se transformaci bránit a využijí přitom všechny páky moci, jež mají k dispozici. Stojíme před náročným úkolem: musíme jim ukázat, jaké výhody získají, když se své moci vzdají.

Strukturální elity mají obavy související se ztrátou moci a bohatství. Ve světě, který prosazuje soutěživost, v němž vládne nedostatek, jsou takové obavy racionální a opodstatněné. Ve světě zaměřeném na spolupráci, v němž existuje hojnost, takové obavy vyprchají.

Musíme si vybrat: buď trest, nebo pravdu a usmíření.

Sestavili jsme tři principy spravedlivé, udržitelné ekonomie:

  • Hodnotu půdy, přírodního bohatství a dalších veřejných statků (např. voda, rádiové spektrum, geny, příroda a znalosti) si nesmějí přivlastňovat jednotlivci, korporace ani vlády. Jedná se o dary nebo výsledky společné práce. Tyto statky musí být využívány pro dobro všech lidí. Z hodnot, jež jsou jejich prostřednictvím vytvářeny, se musí financovat veřejné služby a vyplácet nepodmíněné dividendy každému občanovi.

  • Dluh musí být ze zákona nevymahatelný a lichvářství (půjčování peněz s úrokem) musí být postaveno mimo zákon. Dluh se musí přetransformovat z mechanizmu používaného k získání bohatství či k vykořisťování a útlaku na sociální konstrukt.

  • Prostředky k životu nemohou být podmíněny placeným zaměstnáním. Má na ně právo každý jedinec v podobě nepodmíněné občanské dividendy, jejíž výše zaručí důstojný život.

Abychom mohli tyto principy implementovat, musíme vyvinout systém organizací, jejichž prostřednictvím bude předána moc lidem. Existuje řada publikací, z nichž lze vycházet. Kritické myšlení se zabývá výzkumem a vývojem nehierarchických (politických) organizací.

Nápady můžeme čerpat ze zkušeností předchozích generací a různých kultur. Přípravné práce již započaly, ale zbývá ještě mnoho úkolů.

Obr. 3 představuje předběžný návrh, jenž se neustále vyvíjí. Politická ekonomie musí vycházet ze tří uvedených ekonomických principů, ale současně musí odrážet kulturní a společenské podmínky jednotlivých zemí anebo regionů.

Vítáme zapojení dalších jedinců a subjektů z celého světa, kteří rozvíjejí podobné myšlenky, abychom vyvinuli vizi spolupráce na místní, národní, regionální a globální úrovni.

Přihlaste se k odběru Daily Pickings nebo nás kontaktujte info@freecriticalthinking.org

Priemerne (0 Hlasy)


Novinky Novinky

utopia.sk

Právo na mesto a distribúcia priestoru

Myšlienka na právo na mesto je úzko spätá s francúzskym filozofom Henrym Lefebvreom. Jeho práca je reakciou na spoločenské vzťahy v liberálnom kapitalizme, ktoré tvarujú podobu dnešných miest. Lefebre vyzýva k radikálnej reštrukturalizácii spoločenských, politických a ekonomických vzťahov v meste a k prepracovaniu aktuálnej štruktúry liberálno-demokratického občianstva. Jeho koncept práva na mesto prepracováva rozhodovací proces v meste: preorientováva našu pozornosť od rozhodovania štátu smerom k produkcii mestského priestoru.

utopia.sk

Participatívny rozpočet pre Lisabon

Medzi európske mestá, ktoré hľadajú riešenie starých problémov ako aj rôznych novodobých komplikovaných fenoménov urbanistického, demografického a sociálneho rozvoja, už patrí aj hlavné mesto Portugalska Lisabon. Participatívny rozpočet sa ukazuje ako efektívne inovatívne riešenie najmä pre veľké mestá, ktoré bývajú (v niektorých súvislostiach paradoxne) veľmi často najväčšmi postihnuté hospodárskou krízou ako aj odcudzením jeho vlastných a novoprichádzajúcich obyvateľov.

utopia.sk

Ako hľadať spôsoby ochrany kultúrneho dedičstva

Medzi projekty v Latinskej Amerike, ktoré môžu poslúžiť ako dobrá inšpirácia aj pre Slovensko, určite patria prípady úspešnej rekonštrukcie historických objektov zdanlivo beznádejne odsúdených na zánik, a to nielen pre nedostatok financií, čo sa najčastejšie uvádza len ako vhodné a údajne neprekonateľné alibi, ale predovšetkým pre vytrvalý nezáujem obyvateľov, vedenia mesta či dediny alebo, ako je to často aj v prípade Slovenska – všeobecnej apatie, ktorá predpokladá, že daný stav je síce smutný, ale nedá sa zmeniť, lebo ľudia jednoducho nemajú žiadny vplyv.

utopia.sk

Participatívny rozpočet v Porto Alegre

Pri hľadaní spôsobov riešenia situácie sa o alternatívnom lokálnom  rozvoji začalo v Brazílii nanovo hovoriť až s vypuknutím krízy v 80.tych rokoch 20. storočia. Vzhľadom na sociálno-historický kontext a urbanistickú politiku príznačnú pre krajiny tretieho sveta, pri ktorej dochádza k čoraz hlbšiemu vylučovaniu celých skupín obyvateľstva a následne k ich právnej kriminalizácii neprekvapuje, že doposiaľ najznámejší medzinárodný model spravovania mesta sa začal práve v Latinskej Amerike.

utopia.sk

Participatívne rozpočty – nástroje participatívnej demokracie

Od definície k úsiliu

Participatívny rozpočet je proces priamej, dobrovoľnej a všeobecnej demokracie zabezpečujúcej ľuďom možnosť diskutovať o všetkom, čo sa týka verejného rozpočtu a politiky a zároveň prijímať relevantné rozhodnutia. Občan tak nielen že volí, ale je priamo vtiahnutý do procesu... Uribatam de Souza

utopia.sk

Realizovať utópie

V jednom rozhovore týkajúcom sa sčasti narastajúcemu významu Latinskej Ameriky v súčasnej geopolitike odpovedal slovinský filozof a psychoanalytik Slavoj Žižek, že ani tak nie je zaujímavé sledovať kroky, ktoré podstupujú krajiny takzvaného centra, ale tie postupy, ktoré uskutočňujú krajiny takzvanej periférie. Prirodzene, centrum a periféria majú vždy viaceré ťažiská.

utopia.sk

Veselý prístav Bratislava

Stop urbicíde – genocíde mesta!