Projekt má ambíciu koncentrovať informácie z rôznych zdrojov o občianskej participácii v stredoeurópsom regióne.

Súčasťou projektu je technologická a metodická podpora aktívnych občanov, komunít, samospráv a iných inštitúcií zavádzajúcich prvky občianskej a zamestnaneckej participácie.

Téme Participatívnych rozpočtov ako jednej z aplikácie občianskej participácie na úrovni samospráv sa venuje aj projekt Porto Alegre.

Novinky z komunít Novinky z komunít

Späť

Kateřina Vojtíšková : Těžba uhlí, blokády, klima a klimatická spravedlnost – o co se hraje?

V květnu 2016 došlo v rámci akce Break Free (from Fossil fuels) k aktům občanské neposlušnosti, na kterých participovalo více než 30 tisíc osob v Evropě a na dalších místech celého světa (např. Brazílie, Indonésie, Nigérie, Nový Zéland, USA). V německé Lužici po předem nahlášené masové blokádě tisícovky aktivistů za klimatickou spravedlnost jako součást hnutí Ende Gelände vnikly do de facto prázdného povrchového dolu a zablokovaly na více než 48 hodin činnost důlní techniky a trať, kterou se převáží hnědé uhlí do elektrárny. Aktivisté chtěli dát jasně a veřejně najevo svůj názor, že uhlí musí zůstat v zemi – Keep it in the ground! A to i za cenu rizika zadržení či zatčení policií. Toto stanovisko podporují i vědecké výzkumy – C. Mc Glade z londýnského UCL Institute for Sustainable Resources publikoval v prestižním časopise Nature (2015) závěry, podle kterých abychom dosáhli nárůstu teploty o 2°C, což je cíl mezinárodní dohody z Paříže, je nezbytné nechat v zemi 88% známých zásob uhlí, 35% ropy a polovinu zásob plynu.

S českou účastí

Díky českým Greenpeace a spolku Limity jsme my dorazil do Braniborska autobus s českými aktivisty, který byl při cestě na již 6. klimatický kemp (Łužyski camp – Lausitzer Klima-und Energiecamp) důkladně zkontrolován českou, a posléze i německou policií (o průběhu akce se více dozvíte v článcích J. Patočky nebo J. Trnky v Deníku Referendum). Sympatické je, že akce pomyslně navázala na symbolickou akci ze srpna 2014, kdy se asi 250 lidí z ČR zapojilo do 8 km lidského řetězu propojujícího obce určené k likvidaci kvůli těžbě uhlí v Lužici – Kerkwitz na německé, Grabice na polské straně.

Česká republika má s celou akcí společného víc, než se na první pohled zdá. Letos v dubnu média zveřejnila, že Energetický a průmyslový holding (EPH, předseda představenstva JUDr. D.Křetínský) v konsorciu s PPF má vážným zájem o koupi těžařské společnosti Vattenfall, která je dosud v majetku švédského státu. Prodej stále čeká na schválení ze strany švédské vlády a regulátorů. Místní obyvatelé se obávají, zda soukromý investor použije miliardy EUR na účtech Vattenfallu určené k rekultivaci území na původní účel a snaží se apelovat na švédskou vládu, aby společnost neprodávala a (čím dál tím méně výnosnou) těžbu nadobro ukončila. EPH není ve východním Německu nováčkem, společnost zakoupila doly Milbrag, odkud donedávna dovážela hnědé uhlí do Opatovic a Komořan.

Nerovnosti a spravedlnost

Leitmotivem celé akce je klimatická spravedlnost, koncept, který byl novinkou i pro některé české účastníky kempu, a ti rozhodně nepředstavují reprezentativní vzorek české populace. Svým způsobem se není čemu divit – něco jako „klimatické hnutí" se v ČR v této době teprve pomalu rodí a rozkoukává. Klimatický kemp a zkušenosti těch, kteří blokovali důl nebo železnici a stali se tak součástí transnacionálního kolektivního protestu, jsou spíše ojedinělé.

Ještě před nedávnem v ČR diskurz o klimatické změně v podstatě neexistoval, pokud se téma v médiích náhodou objevilo, pak úvahami, zda něco jako „klimatická změna" vůbec existuje nebo ne, a pokud už ano, pak s pochybnostmi, jestli je výsledkem lidské činnosti (případně ji lze ovlivnit). Vědci (resp. mezinárodní klimatický panel) v této otázce mají dost jasno a obyvatelé v mnoha zemích následky globálního oteplování pociťují na vlastní kůži. V několika zemích globálního severu jako Austrálie, Brazílie nebo USA se před lety zformovalo a udrželo silné klimatické hnutí či přímo hnutí za klimatickou spravedlnost, hnutí v posledních letech sílí v Německu, Číně nebo Indii.

Proč právě (klimatická) spravedlnost? Klimatická změna je provázaná s problematikou sociálních nerovností. Touha po vyšším sociálním statusu povzbuzuje nadměrnou spotřebu, která je motorem neudržitelných emisí skleníkových plynů. Klimatická nespravedlnost je výsledkem nerovností: politicky, sociálně, kulturně a ekonomicky znevýhodněné komunity a národy používají nesrovnatelně méně energie založené na fosilních palivech, mají mnohem méně zodpovědnosti za environmentální problémy, než bohaté národy a lidé. Přesto právě je postihují nejvíce dopady klimatické změny, slabší skupiny obyvatel (marginalizovaní, chudí, ženy, děti, domorodí obyvatelé) jsou více zranitelní. Předpokládá se, že nerovnosti se mohou ještě dále prohloubit v dalších generacích.

Hnutí za klimatickou spravedlnost roste z uvědomění si souvislostí a touhy po solidaritě nejen na lokální, ale i na globální úrovni. Vlády bohatých zemí (globální sever) většinou nezvládají řešit tento problém. Fosilní paliva stála u rozvoje moderních průmyslových zemí a snižování jejich využití je vnímáno jako možná hrozba, důvod poklesu ekonomického růstu. Jedním z největších spotřebitelů fosilních paliv je také americká armáda, války jsou určitým způsobem, jak zajistit přístup k fosilním palivům. Zároveň jsou příkladem obrovského energetického plýtvání a příčinou nucené migrace.

Klimatické hnutí

Protiválečná hnutí, iniciativy za lidská práva a proti rasismu tak mají mnohé společné s klimatickým hnutím. Hledání příčin současných problémů a snaha dostat se až k jejich kořeni (lat. radix) by mohla vést k větší solidaritě v rámci úsilí o potřebnou společenskou změnu. Radikální část klimatického hnutí vidí příčiny v kapitalismu a řešení v systémové změně. To vyjadřuje úderné heslo „System change, not climate change!" Je třeba změnit systém, ne jej upravit, respektive natřít nazeleno (green washing). Takzvaná „zelená revoluce" nebo „zelená ekonomika" podle tohoto radikálního proudu hnutí za klimatickou spravedlnost již nestačí. Kritizují proto nejen vlády a korporace, ale i neziskové organizace, které se na nedostatečných reformách podílí a nebojují dostatečně za změny.

Radikálnější proudy jsou přesvědčeny, že k opravdové změně je třeba využít i prostředků, které jsou na pomezí legality nebo dokonce ilegální v rámci současného systému. Legitimitu nenásilným přímým akcím (např. vniknutí na soukromé pozemky, bránění těžbě či dopravě hnědého uhlí vlastním tělem) dodává sama destruktivita těžby pro planetu a ničení komunit. Pokud vlády toto dovolují, lze na jejich konání nahlížet z hlediska perspektivy, že se zpronevěřily doktríně veřejné zodpovědnosti. Argumenty pro tento výklad lze čerpat ze znění ústavy (práva na zdravé životní prostředí, vodu apod.) nebo mezinárodních úmluv – závazků, ke kterým se země přihlásily.

Pařížská dohod, budoucnost fosilních paliv a občanská společnost

Nejnovějším závazkem je výsledek klimatické konference tzv. Pařížská dohoda států OSN z prosince 2015, na níž bylo dojednáno snižování závislosti na fosilních palivech (uhlí, ropě a zemním plynu). Klíčovým cílem je omezení globálního oteplování, cílem je do roku 2100 dosáhnout ve srovnání s předindustriální érou nárůstu do 2 °C, resp. pokračovat v ambiciózním úsilí o omezení nárůstu teploty do 1,5 °C. Pařížskou dohodu ke změně klimatu letos symbolicky na Den Země podepsali zástupci 160 zemí v sídle OSN v New Yorku (za ČR ministr ŽP R. Brabec). Dohoda má nahradit Kjótský protokol a představuje průlomový závazek, který ovšem musí z pozice vysoko míněné ambice přejít do praxe a důležití aktéři musí prokázat svou zodpovědnost. Instinkty politiků co nejrychleji a kompletně zužitkovat fosilní paliva v území by byly v přímém rozporu se závazky nyní vyjádřenými i dohodou z Paříže. Angažovanost občanské společnosti považuje sama OSN pro stanovení a prosazení klimatické agendy za zásadní.

Odkazy:

www.350.org

https://breakree2016.org

Atlas kauz týkajících se environmentální spravedlnosti - https://ejatlas.org/

Znění Pařížské dohody o klimatu v angličtině: http://unfccc.int/files/meetings/paris_nov_2015/application/pdf/paris_agreement_english_.pdf

Priemerne (0 Hlasy)


Novinky Novinky

utopia.sk

Právo na mesto a distribúcia priestoru

Myšlienka na právo na mesto je úzko spätá s francúzskym filozofom Henrym Lefebvreom. Jeho práca je reakciou na spoločenské vzťahy v liberálnom kapitalizme, ktoré tvarujú podobu dnešných miest. Lefebre vyzýva k radikálnej reštrukturalizácii spoločenských, politických a ekonomických vzťahov v meste a k prepracovaniu aktuálnej štruktúry liberálno-demokratického občianstva. Jeho koncept práva na mesto prepracováva rozhodovací proces v meste: preorientováva našu pozornosť od rozhodovania štátu smerom k produkcii mestského priestoru.

utopia.sk

Participatívny rozpočet pre Lisabon

Medzi európske mestá, ktoré hľadajú riešenie starých problémov ako aj rôznych novodobých komplikovaných fenoménov urbanistického, demografického a sociálneho rozvoja, už patrí aj hlavné mesto Portugalska Lisabon. Participatívny rozpočet sa ukazuje ako efektívne inovatívne riešenie najmä pre veľké mestá, ktoré bývajú (v niektorých súvislostiach paradoxne) veľmi často najväčšmi postihnuté hospodárskou krízou ako aj odcudzením jeho vlastných a novoprichádzajúcich obyvateľov.

utopia.sk

Ako hľadať spôsoby ochrany kultúrneho dedičstva

Medzi projekty v Latinskej Amerike, ktoré môžu poslúžiť ako dobrá inšpirácia aj pre Slovensko, určite patria prípady úspešnej rekonštrukcie historických objektov zdanlivo beznádejne odsúdených na zánik, a to nielen pre nedostatok financií, čo sa najčastejšie uvádza len ako vhodné a údajne neprekonateľné alibi, ale predovšetkým pre vytrvalý nezáujem obyvateľov, vedenia mesta či dediny alebo, ako je to často aj v prípade Slovenska – všeobecnej apatie, ktorá predpokladá, že daný stav je síce smutný, ale nedá sa zmeniť, lebo ľudia jednoducho nemajú žiadny vplyv.

utopia.sk

Participatívny rozpočet v Porto Alegre

Pri hľadaní spôsobov riešenia situácie sa o alternatívnom lokálnom  rozvoji začalo v Brazílii nanovo hovoriť až s vypuknutím krízy v 80.tych rokoch 20. storočia. Vzhľadom na sociálno-historický kontext a urbanistickú politiku príznačnú pre krajiny tretieho sveta, pri ktorej dochádza k čoraz hlbšiemu vylučovaniu celých skupín obyvateľstva a následne k ich právnej kriminalizácii neprekvapuje, že doposiaľ najznámejší medzinárodný model spravovania mesta sa začal práve v Latinskej Amerike.

utopia.sk

Participatívne rozpočty – nástroje participatívnej demokracie

Od definície k úsiliu

Participatívny rozpočet je proces priamej, dobrovoľnej a všeobecnej demokracie zabezpečujúcej ľuďom možnosť diskutovať o všetkom, čo sa týka verejného rozpočtu a politiky a zároveň prijímať relevantné rozhodnutia. Občan tak nielen že volí, ale je priamo vtiahnutý do procesu... Uribatam de Souza

utopia.sk

Realizovať utópie

V jednom rozhovore týkajúcom sa sčasti narastajúcemu významu Latinskej Ameriky v súčasnej geopolitike odpovedal slovinský filozof a psychoanalytik Slavoj Žižek, že ani tak nie je zaujímavé sledovať kroky, ktoré podstupujú krajiny takzvaného centra, ale tie postupy, ktoré uskutočňujú krajiny takzvanej periférie. Prirodzene, centrum a periféria majú vždy viaceré ťažiská.

utopia.sk

Veselý prístav Bratislava

Stop urbicíde – genocíde mesta!