Projekt má ambíciu koncentrovať informácie z rôznych zdrojov o občianskej participácii v stredoeurópsom regióne.

Súčasťou projektu je technologická a metodická podpora aktívnych občanov, komunít, samospráv a iných inštitúcií zavádzajúcich prvky občianskej a zamestnaneckej participácie.

Téme Participatívnych rozpočtov ako jednej z aplikácie občianskej participácie na úrovni samospráv sa venuje aj projekt Porto Alegre.

Novinky z komunít Novinky z komunít

Späť

Martin J. Kadrman - Stát proti všem a neustoupit! A přesto vyhrát!

Byl listopad roku 2007 a jel jsem autobusem na Říp. Seděl jsem vedle neznámého muže a dal jsem se s ním do řeči. Ptal se, odkud jsem a já mu pověděl, že jsem z Ústí nad Orlicí. Sice jsem bydlel v podhorské vsi Červená Voda, ležící 40 kilometrů severně od Ústí, ale říkal jsem si, že ji znát nebude. Ale Ústí je okresní město se staletou textilní tradicí, která je dnes sice minulostí, ale město je i dnes docela známé. „Aha", povídá muž a pokračuje: „Tam je pěkné nádraží, ale budou ho bořit." Zůstal jsem jak zkoprnělý. Když jsem jezdil na střední školu do Prahy, v Ústí jsem přestupoval a ta zvláštní budova, která v širokém okolí žádná podobná není, mne přitahovala. A oni ji chtějí bořit?

Dnes mohu říct, že tato jinak obyčejná cesta autobusem změnila nejen můj život, ale zachránila „život" i jednomu krásnému nádraží. A pořádně zamotala hlavu nesčetnému úřednictvu i vrcholným politikům. Z jinak nezajímavého regionálního tématu se stala kauza, ke které se začaly vyjadřovat i zahraniční vědecké instituce.

S aktivismem jsem žádné zkušenosti neměl. Koneckonců, bylo mi dvacet tři let. Co mám dělat? Kam mám napsat? Byl jsem bezradný. Doma jsem to po návratu z výletu vyprávěl rodičům. Oba byli zaskočeni, ale hned mi řekli, že s tím stejně nic neudělám, protože ´ti nahoře´ už to mají beztak rozhodnuto a co já sám. Však ty řeči také znáte.

Psal jsem dopisy. Na městský úřad, Českým drahám, které budovu vlastnily, Správě železniční dopravní cesty, která byla investorem přestavby, ale odpověď byla vždy stejná. Buď nemají pravomoc demolici zastavit, nebo že už je rozhodnuto a že je jim to líto. Byl jsem zoufalý. A sám.

Poslední možností bylo prohlášení nádražní budovy postavené v roce 1874 za kulturní památku. Ministerstvo kultury zahájilo správní řízení v dubnu 2008. Kladně se k mému podnětu vyjádřilo územní odborné pracoviště NPÚ v Pardubicích a kupodivu i orlickoústečtí městští památkáři a památkáři na krajském úřadu v Pardubicích. Proti byly dle očekávání dvě instituce: České dráhy a Správa železniční dopravní cesty. Bylo to nadějné. Prohlášení budovy za kulturní památku bylo otázkou posouzení odborníků. A všichni odborníci můj podnět podpořili. Nebyl důvod nevěřit v kladné rozhodnutí ministerstva kultury.

Jenže v září roku 2008 jsem dostal studenou sprchu. Vedoucí oddělení ochrany kulturních památek na MK ČR Mgr. Petra Ulbrichová mi poslala dopis s rozhodnutím, že: „Ministerstvo kultury si je dobře vědomo významu průmyslového dědictví České republiky, ale zároveň se domnívá, že podnět na prohlášení konkrétně tohoto objektu měla odborná organizace zaslat před začátkem dlouhodobě plánované a připravované akce „Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí". Ministerstvo kultury nicméně konstatuje, že realizace stavby „Průjezd železničním uzlem Ústí nad Orlicí", jejíž součástí je odstranění objektu výpravní budovy, je veřejným zájmem."

http://blisty.cz/files/2008/10/15/rozhodnuti-ministerstva-kultury.pdf

Padly všechny mé poslední naděje. Poslal jsem podklady ke kauze tehdejšímu šéfredaktorovi Britských listů Štěpánu Kotrbovi. Hned mi volal. Kdo jej znáte osobně, obsah hovoru a použitá slova si dokážete představit. Jednoduše řečeno, nakopnul mne. Založil jsem petici „Stop demolici" a začal aktivizovat veřejnost. O příběh se začala zajímat média a v únoru roku 2009 jsme v nádražní restauraci založili občanské sdružení „Nádraží nedáme!" V průběhu času se na našich setkáních vystřídalo mnoho politiků a ministrů, kteří slibovali vyřešení situace „ke spokojenosti všech." Petici podepsalo nevídaných šestnáct tisíc lidí. Měli jsme ale mnoho velmi vlivných nepřátel. Vedení města kdoví z jakých důvodů změnilo názor a jeho tehdejší starosta Richard Pešek se proti naší iniciativě začal silně vymezovat. To nám v jednání s ČD a SŽDC nepomáhalo. Část úřednictva i politiků napříč politickým spektrem nám fandila, jenže mnoho z nich se omezilo na konstatování, že projekt na přestavbu nádraží už je velmi daleko a všichni se bojí „do toho hodit vidle." Navíc byl vydán demoliční výměr.

Sám Štěpán Kotrba žhavil telefony, kde mohl. Já osobně jsem našel velké pochopení a zastání u dvou mužů. Jedním z nich byl budoucí ministr dopravy Zdeněk Žák a známý odborář Jaromír Dušek, který bydlí v nedaleké Dolní Dobrouči a naše nádraží zná jako vlastní boty. Byl také mimo jiné jedním z prvních, kdo podepsal naši petici. Správa železniční dopravní cesty upozorňovala, že neexistuje alternativní projekt a vytvářet nový by stálo obrovské peníze a zdržení v čerpání dotací. Cena projektu byla odhadována na 2,3 miliardy korun. Různí lidé mi volali, že existuje variantní projekt, který počítá se zachováním budovy, jenže to vedení SŽDC označovalo za blud. Dokonce se mi podařilo spojit s projektantem firmy SUDOP. Existenci alternativního projektu mi potvrdil, ale odmítl mi jej poskytnout s tím, že „je to moc živé."

Celoevropská ostuda

Čím víc se o kauze psalo a mluvilo, tím jednodušší byla cesta k ministrům kultury a dopravy. Jenže například za dobu kauzy se na dopravě vystřídalo sedm ministrů! Trvalo nějaký čas, než jsme se k danému ministrovi dostali. Když jsme přišli moc brzy, řekl, že se seznamuje s rezortem a pak už jsme se neviděli anebo jsme přišli příliš pozdě a ministr byl už na odchodu.

Navíc. O celou kauzu se začala zajímat tehdejší eurokomisařka pro regionální politiku Danuta Hübner i zahraniční vědecké a vzdělávací instituce. Zachování nádraží podpořil i Polský výbor Mezinárodního komise pro ochranu průmyslového dědictví, jehož vedoucím je prof. Stanisław Januszewski.

http://www.stop-demolici.cz/res/dokumenty/2008-12-16/Szanowny_Panie_Ministrze.pdf

V březnu 2009 navštívila nedalekou Českou Třebovou zmíněná tehdejší komisařka pro regionální politiku Danuta Hübner. Na dotaz přítomného novináře, co si myslí o plánované demolici nádražní budovy v Ústí řekla: „Jsem překvapena, že by měl projekt podporovaný Evropskou unií sloužit k demolici historické památky. S tímto případem nejsem seznámena a okamžitě se jím po svém příjezdu do Bruselu začnu zabývat", řekla k záměru SŽDC.

 

Jak s nadsázkou říkám, když něco nešlo za císaře pána, tak to začalo jít, když přišel příkaz z Vídně. Když něco nešlo za minulého režimu, začalo to jít, když přišel příkaz z Moskvy. A když dnes něco nejde, začne to jít, když se do toho vloží Brusel. Jsme zvláštní zemí, ale jak sami vidíte, funguje to tu tak stovky let.

 

Bendlovo nádraží

„Jsem ve funkci teprve krátce, ale o tomhle nádraží slyším pořád. Mohu vám říci, že varianta, která umožňuje zachovat budovu, existuje. Teď se musíme bavit o budoucnosti nádraží v případě jeho zachování. Myslím si, že není nutné budovu demolovat, pokud najdeme její rozumné využití, které by nebránilo železnici," řekl k radosti většiny přítomných tehdejší ministr dopravy Petr Bendl, který v únoru roku 2009 osobně nádraží navštívil.
http://orlicky.denik.cz/zpravy_region/labuti-pisen-usteckeho-nadrazi-mozna-jeste-ne.html

Tehdejší starosta města Jiří Pešek, o kterém jsem o pár řádků výše psal, že byl vlivným odpůrcem naší iniciativy, najednou, nikoliv naposled, obrátil. Pešek byl členem ODS a „jeho" ministr byl na naší straně. A tak hlava města prohlásila: "Když se zachová díky ministrovi, klidně navrhnu, aby se jmenovalo Bendlovo nádraží."

http://zpravy.aktualne.cz/domaci/po-bendlovi-pojmenuji-v-usti-nadrazi-kdyz-ho-zachrani/r~i:article:630135/

V květnu roku 2010 ministerstvo kultury na třetí pokus nádražní budovu kulturní památkou prohlásilo. České dráhy sice podaly rozklad, ale nebylo jim to nic platné. V srpnu téhož roku ministr kultury Jiří Besser rozklad Českých drah zamítl a prohlášení nádražní budovy za kulturní památku nabylo právní moci. Ministr Besser při svém rozhodnutí totiž vzal v potaz „nové" skutečnosti. Tedy, že lze železniční koridor modernizovat, aniž by bylo nutné nádraží demolovat, což údajně při svém prvním rozhodnutá ministerstvo kultury nevědělo. Svou pozitivní roli bez pochyb sehrál Bendlův náměstek a pozdější ministr dopravy Zdeněk Žák, který byl však samotným Bendlem po třech měsících ve funkci kvůli svému konfliktu s Petrem Žaludou ze dne na den odvolán. Třešničkou na dortu pak je skutečnost, že pod rozhodnutím prohlásit budovu za kulturní památku byla podepsána opět Mgr. Petra Ulbrichová.

http://www.culturenet.cz/aktuality/prohlaseni-budovy-zeleznicni-stanice-v-usti-nad-orlici-za-kulturni-pamatku/n:8432/

V březnu roku 2011 navštívili historickou budovu ministři kultury a dopravy Jiří Besser a  Vít Bárta. Došlo tím k definitivnímu stvrzení, že ´Stará dáma´ nepadne.

http://orlicky.denik.cz/zpravy_region/navsteva-ministru-na-orlickoustecku-tri-mesta-tri-.html

Jenže kdo čekal, že když stát z důvodu demolice stávající nádražní budovy chtěl postavit budovu novou, poté, co bylo rozhodnuto, že stará se bourat nebude, stavba nové budovy je zbytečná, mýlil by se. V patnáctitisícovém městě byla již třetí nádražní budova. Stavbě nové budovy jsme neměli jak zabránit, protože jsme nebyli účastníky řízení. Stát ze záhadných důvodů trval na postavení nové budovy, dvacet metrů vzdálené od té historické. A tak už zbyl jen boj o to, aby stará budova nebyla odříznuta od světa.

V roce 2015 byla dokončena stavba železničního koridoru. České dráhy budovu opustily, protože začaly využívat pokladny v budově nové a ´Stará dáma´ zůstala zamčena a opuštěna. Jenže jak už to v životě bývá, vše špatné je na něco dobré.

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/1589842-nove-nadrazi-v-usti-nad-orlici-ktere-stalo-miliardu-se-propada

Zatímco v době boje za záchranu nádraží bylo veřejné mínění v Ústí rozděleno půl na půl, dnes je situace, zdá se, zcela jiná. Mnoho lidí totiž z důvodu staré, špinavé a neútulné budovy chtěli stavbu novou, čistou a voňavou. A tak ji dostali. Jenže nová budova, tak jak je dnes bohužel zvykem, nemá ambice nabídnout cestujícím víc, než nákup jízdenky a kávu z automatu. A tak ti, kteří dřív brojili proti Kadrmanovi, dnes píšou, že je dobře, že stará budova stojí.

A tím se otevřela varianta, o které jsem cestou autobusem na Říp ani nesnil.

V květnu roku 2015 jsem jménem sdružení Nádraží nedáme! odeslal Českým drahám dopis s výzvou k veřejnému prodeji v tu dobu již opuštěné nádražní budovy. V říjnu téhož roku jsme společně se spoluzakladatelkou sdružení Nádraží nedáme! Olgou Sommerovou, Pavlem Prchalem a Ladislavem Růžičkou založili společnost Oustecké nádraží a čekali na reakci Českých drah. Stávající majitel odhadl cenu nádraží na 1,4 milionu korun. Peníze jsme mezi sebou vybrali, já si vzal úvěr a šli jsme do soutěže. Jediným kritériem byla cena. V prvním kole jsme nabídli 1,41 milionu korun a v druhém kole 1,45 milionu. České dráhy oznámily, že se soutěže účastní čtyři subjekty. Naše nabídka byla nejvyšší. A budovu jsme v sobotu 18. června 2016 otevřeli veřejnosti.

http://www.denik.cz/pardubicky-kraj/na-usteckem-nadrazi-otevrou-i-utajena-zakouti-20160614.html

Ten muž z autobusu, který vlastně celou věc způsobil, dodnes pracuje ve Správě železniční dopravní cesty. Po dobu trvání kauzy nám poskytoval projektovou dokumentaci a další informace, bez kterých bychom náš boj měli o hodně těžší. Nebyl ani sobotnímu otevření nádražní budovy přítomen. Bojí se ztráty zaměstnání.

Štěpán Kotrba na mé pozvání přijel. Nebýt jeho „nakopnutí", býval bych kauzu vzdal už v jejích počátcích, protože bych nevěděl, jak dál. Dokumentaristka Olga Sommerová je dnes „realitní magnátka" a múza, která mne provází dalšími kauzami, které jsou neméně známé. Úplnou náhodou jsem přičichl k aktivismu, a ten mne již neopustil.

S přáteli jsme v září roku 2009 založili Asociaci sdružení pro ochranu a rozvoj kulturního dědictví ČR, která dnes působí na celonárodní úrovni. Upozornili jsme na lajdáckou opravu Karlova mostu, upozornili jsme na chátrající lázně Kyselka, společně s dalšími sdruženími bojujeme proti demolici domu na rohu Opletalovy ulice a Václavského náměstí v Praze, úspěšně jsme bojovali proti projektu PPF Real na pražském Vítězném náměstí, bojujeme proti italskému developerovi Razettimu, který chce u Anežského kláštera postavit ´Maršmeloun´, pomáhali jsme zachránit vlakové nádraží v Havířově…

Co napsat na závěr? I když jste úplně sami, i když vám všichni okolo říkají, že „to nejde", že „je pozdě", že „proti velkým penězům nic nezmůžete"… Není to pravda. Pakliže máte neochvějnou víru a vytrvalost, pakliže víte, že máte pravdu, pakliže jste připraveni obětovat téměř vše pro to, abyste vyhráli boj proti nespravedlnosti, aroganci moci a vlivu obrovského kapitálu, pak vyhrajete. A víte proč? Protože na vaší straně je pravda. Na jejich straně jsou jen peníze.

Priemerne (0 Hlasy)


Novinky Novinky

utopia.sk

Právo na mesto a distribúcia priestoru

Myšlienka na právo na mesto je úzko spätá s francúzskym filozofom Henrym Lefebvreom. Jeho práca je reakciou na spoločenské vzťahy v liberálnom kapitalizme, ktoré tvarujú podobu dnešných miest. Lefebre vyzýva k radikálnej reštrukturalizácii spoločenských, politických a ekonomických vzťahov v meste a k prepracovaniu aktuálnej štruktúry liberálno-demokratického občianstva. Jeho koncept práva na mesto prepracováva rozhodovací proces v meste: preorientováva našu pozornosť od rozhodovania štátu smerom k produkcii mestského priestoru.

utopia.sk

Participatívny rozpočet pre Lisabon

Medzi európske mestá, ktoré hľadajú riešenie starých problémov ako aj rôznych novodobých komplikovaných fenoménov urbanistického, demografického a sociálneho rozvoja, už patrí aj hlavné mesto Portugalska Lisabon. Participatívny rozpočet sa ukazuje ako efektívne inovatívne riešenie najmä pre veľké mestá, ktoré bývajú (v niektorých súvislostiach paradoxne) veľmi často najväčšmi postihnuté hospodárskou krízou ako aj odcudzením jeho vlastných a novoprichádzajúcich obyvateľov.

utopia.sk

Ako hľadať spôsoby ochrany kultúrneho dedičstva

Medzi projekty v Latinskej Amerike, ktoré môžu poslúžiť ako dobrá inšpirácia aj pre Slovensko, určite patria prípady úspešnej rekonštrukcie historických objektov zdanlivo beznádejne odsúdených na zánik, a to nielen pre nedostatok financií, čo sa najčastejšie uvádza len ako vhodné a údajne neprekonateľné alibi, ale predovšetkým pre vytrvalý nezáujem obyvateľov, vedenia mesta či dediny alebo, ako je to často aj v prípade Slovenska – všeobecnej apatie, ktorá predpokladá, že daný stav je síce smutný, ale nedá sa zmeniť, lebo ľudia jednoducho nemajú žiadny vplyv.

utopia.sk

Participatívny rozpočet v Porto Alegre

Pri hľadaní spôsobov riešenia situácie sa o alternatívnom lokálnom  rozvoji začalo v Brazílii nanovo hovoriť až s vypuknutím krízy v 80.tych rokoch 20. storočia. Vzhľadom na sociálno-historický kontext a urbanistickú politiku príznačnú pre krajiny tretieho sveta, pri ktorej dochádza k čoraz hlbšiemu vylučovaniu celých skupín obyvateľstva a následne k ich právnej kriminalizácii neprekvapuje, že doposiaľ najznámejší medzinárodný model spravovania mesta sa začal práve v Latinskej Amerike.

utopia.sk

Participatívne rozpočty – nástroje participatívnej demokracie

Od definície k úsiliu

Participatívny rozpočet je proces priamej, dobrovoľnej a všeobecnej demokracie zabezpečujúcej ľuďom možnosť diskutovať o všetkom, čo sa týka verejného rozpočtu a politiky a zároveň prijímať relevantné rozhodnutia. Občan tak nielen že volí, ale je priamo vtiahnutý do procesu... Uribatam de Souza

utopia.sk

Realizovať utópie

V jednom rozhovore týkajúcom sa sčasti narastajúcemu významu Latinskej Ameriky v súčasnej geopolitike odpovedal slovinský filozof a psychoanalytik Slavoj Žižek, že ani tak nie je zaujímavé sledovať kroky, ktoré podstupujú krajiny takzvaného centra, ale tie postupy, ktoré uskutočňujú krajiny takzvanej periférie. Prirodzene, centrum a periféria majú vždy viaceré ťažiská.

utopia.sk

Veselý prístav Bratislava

Stop urbicíde – genocíde mesta!