Projekt má ambíciu koncentrovať informácie z rôznych zdrojov o občianskej participácii v stredoeurópsom regióne.

Súčasťou projektu je technologická a metodická podpora aktívnych občanov, komunít, samospráv a iných inštitúcií zavádzajúcich prvky občianskej a zamestnaneckej participácie.

Téme Participatívnych rozpočtov ako jednej z aplikácie občianskej participácie na úrovni samospráv sa venuje aj projekt Porto Alegre.

Novinky z komunít Novinky z komunít

Späť

Karel Růžička - Vzpoura malých proti deprivantům

Optimismus – ale stejně tak i pesimismus – plyne z nedostatku informací, prohlásil na závěr svého vystoupení na přednášce „Proč lidé válčí", kterou AZ uspořádala 22. září v pražském KC Prádelna, neuropatolog František Koukolík. Reagoval tím na poměrně deprimující pocit, který přiznali mnozí z posluchačů po jeho výkladu, kdy vyložil psychické základy mocichtivosti a agrese, a po diskusi, v níž uvedl, že proti agresivním mocným lze sepisovat petice, demonstrovat, organizovat přednášky, ale to je asi tak vše. Konání přednášky však, a sám to potvrdil, je ale projevem jeho přesvědčení, že proti válce je možné a je třeba se stavět, varovat před ní, připomínat důsledky, upozorňovat na příčiny, snažit se o opatření komplikující válčení, zbrojení, obchod se zbraněmi, proválečnou manipulaci s lidmi. Zdůraznil, že psychické předpoklady jsou pro válku a válkychtivce důležité, nutné, ale nejsou dostačující. Aby dospěly k realizaci, musejí být pro to příznivé i společenské podmínky. A, jak po vystoupení přiznal v kuloárech, právě v systémové změně, kdy mocenské tzv. elity nebudou dorůstat až přes kritickou mez, která je naplňuje opojnou mocí a dává jim i politické, ekonomické a informační páky k vedení válek, vidí možnost, jak riziko válek podstatně umenšit.

Úvodem představil příčiny válek, řadí k nim jak vnitřní psychické, genetické, kdy jde o „evoluční znak chování", tak sociokulturní, ekonomické či ekologické podmínky společnosti. Válčení, jak sdělil, zvyšuje mezigenerační inkluzivní zdatnost lidí a skupiny, přináší emoční zisk, úlevu, nebo naopak stres, zlepšuje sociální postavení, přináší různé zdroje a zvyšuje skupinovou soudržnost. Na lidoopech doložil genetický a společenský základ příčin – lidé stejně jako jejich předci a naši dnešní primátí bratranci tvoří mocensky hierarchizované skupiny, chováme se teritoriálně, vytváříme sam(i)čí bratrstva (sesterstva), soutěžíme o zdroje a jsme parochiální (komunitu pojí autorita vůdce). Připomněl již pravěké masakry odhalené archeology, včetně desítek dětí, těhotných žen, výskytu brutality a kanibalismu atd. – kulturní a genetické dědictví, které si neseme.

 

Narcismus roste

Koukolík konstatoval existenci mocenských pyramid s mocenskou elitou na vrcholu. Elita sestává z malého množství lidí, obvykle velmi bohatých, jejichž biopsychosociálním prostředím je majetková a mocenská nika (včetně rodinných, klanových vztahů). Základnu pyramidy tvoří valná část obyvatel s malou či zanedbatelnou mocí. Mocenská pyramida, jak dodal, je důsledkem vynálezu vlastnických práv, k němuž došlo asi 10 000 lety jako k jednomu z důsledků zemědělství. Moc, kterou charakterizoval jako možnost jiné přinutit konat něco proti své vůli, lze prosazovat agresí či, a to levněji, manipulací. Zdůraznil, že mocenská elita svoji niku brání a rozšiřuje; válka pro ni může být vysoce adaptivní – jako nástroj k prodloužení žití a ke zlepšení podmínek pro potomstvo. Na úspěšné válce tak mocenská elita vydělá – moc, teritorium, majetek, zdroje.

Zabýval se rovněž teoriemi systémových příčin vzniku válek. Zmínil např. teorií mocenské rovnováhy, při jejímž porušení roste riziko války, jí podobnou teorii mocenského přechodu s preventivními či následnými válkami, teorii obětního beránka pro manipulaci davů a formování proválečné psychózy, teorii společného nepřítele, či teorii falešného sociálního vědomí.

Dále neuropatolog rozebíral mocenskou posedlost, jež je dána strukturou osobnosti, mocenskou závislostí, osobními a skupinovými sebeklamy, iracionalitou a stupiditou (nerovná se hlouposti). Podtrhl, že nemá na mysli kriminální psychopatii (tou trpí 1 % populace), ale daleko rozšířenější psychopatii sociálně úspěšnou, sociálně obratnou či neúplnou. Doložil ji zkoumáními VŠ studentů a jejich antisociálních, psychopatických a prosociálních rysů, které odhalily převahu egoistických postojů. Dle něho takovéto myšlení a cítění spojené s narcismem v posledních 30 letech významně roste; lidé reagují na realitu preferující osobní úspěch, čelí konkurenci, staví svoji osobu a život do čela svého myšlení a konání, kupř. i podvádějí, neboť jsou též oklamáváni. Jak Koukolík prohlásil, „kapitalismus podporuje podvody, pokud ho neregulujete", a dovodil, že společnost podvodů je psychopatická. Na to navázal rozborem nacistických komand Einsatzgruppe, likvidujících židy, komunisty apod. Uvedl, že jejich členové vesměs nebyli psychopati, značná část velitelů měla VŠ vzdělání, doktoráty – charakterizovaly je ale opakované násilnictví, obsedantní ideace (vyčišťování), perseverace, snížená afektivní reaktivita, nadměrné nabuzení, rychlá habituace, disociace, závislost na skupinovém sociálním prostředí, skupinová psychická infekce a přitom současně měli nedotčené centrum řešení problémů, jazyk a paměť. Největší potíž prý činilo velitelům potlačení jakéhokoli vztahu vojáků k obětem, k čemuž využívali dehumanizaci obětí, na kterémžto poli se činila i nacistická propaganda přirovnávající protivníky ke zvířatům, hmyzu apod. Jeden z nejbrutálnějších osvětimských zločinců tak proto mohl být po válce oblíbeným ošetřovatelem v nemocnici...

 

Objasnění stupidity

Koukolík přirovnal mocenskou posedlost k závislosti na alkoholu a drogách. Kromě osobních sebeklamů k ní přispívá kognitivní disonance – psychický mechanismus, kterým je v mozku jeden ze dvou neslučitelných názorů potlačen, aby byla obnovena duševní rovnováha. Takže kupř. zastáncům nějakého názoru se nejenže jeví rostoucí míra souhlasu s ním ve společnosti jako potvrzení jeho pravdivosti, ale ani jeho vyvrácení realitou pro ně neznamená ho opustit. Ba naopak je lze další manipulací v něm ještě více utvrdit. Dalším fenoménem je skupinový sebeklam, hloupost, stupidita, jíž propadávají členové velmi soudržných skupin, když snaha po jednomyslnosti překoná i motivaci ke střízlivému hodnocení věci a možnost jednat jinak. Řečník na to navázal náčrtem funkce a vlivu propagandy, když přiblížil na výroku Karl Roveho, někdejšího poradce G. W. Bushe, že oni jako vedení USA vytvářejí novou realitu, kterou ostatní sice mohou racionálně zkoumat, ale nikoli ovlivnit. Koukolík dále upozornil, že rozhodování o válce může být i iracionální (rozhodování má vždy tuto složku). Tehdy je válka vedena třeba z náboženských důvodů nebo z pocitu mravního příkazu a nehledí se na lidské a jiné ztráty, na jiné možnosti řešení, byť i třeba ekonomicky výhodnější. Pak přešel k objasnění stupidity a úvodem vyložil, co je schéma – vrozený nebo naučený poznávací a rozhodovací program jedince či skupiny, který významně ovlivňuje způsob poznávání a citového prožívání. Adaptivní schéma stojí na dosavadním poznání a zkušenosti. Může se ale změnit v maladaptivní, které nereaguje na nové skutečnosti. A právě proto stupidita není hloupostí, retadací, nevědomostí, omylem nebo ignorancí, nýbrž jednáním dle schématu, takže jí mohou propadnout lidé i velmi inteligentní či mocní, kteří přestanou patřičně vnímat, poznávat a zpracovávat informace. Jde vlastně o selhání zpětné vazby, o neschopnost sladit poznatky z fyzikálního prostředí s odměnami a tresty z prostředí sociálního, o lpění na tradiční, obvyklé metodě, přestože selhává.

 

363 tisíc mrtvých v Praze

Koukolík se potom zaměřil na stávající rizika světa (dle vyhodnocení OSN): růst populace, klimatická změna, likvidace půdy a vody, snižování biodiverzity, hlad, bída, znečištění, rostoucí ekologická stopa a neudržitelná,„iracionálně nerovnoměrná" distribuce bohatství a moci. Jak sdělil, již léta jsou předpovídány (mj. již koncem 70. let byla prognózováno zaplavení Karlína povodní v důsledku změn klimatu), leč politici je ignorují, zvláště kvůli soudobé „mantře" - ekonomickému růstu. Zabírána je orná půda a pastviny, jsou káceny lesy (mizí v Amazonii a Africe, přírůstek v Evropě to nevyrovná), z míst hladu a bídy počíná migrace obyvatel (2,2 – 2,6 mld. lidí žije za méně než 2 USD denně). Neuropatolog podtrhl, že až na výjimky byly všechny srážky v dějinách, počínaje Asyrskou říší přes 4. knihu Mojžíšovu či genocidu Arménů Turky po rozbití Jugoslávie, provázeny genocidou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou. Připomněl rovněž nacistické konečné řešení židovské a české otázky. Ohledně zbrojení zopakoval poučku, že pokud prostředky destrukce převýší prostředky produkce, pak kontrola prostředků destrukce přináší nepřekonatelnou výhodu nad protivníkem. Učinil též krátký přehled o zbrojních nákladech států a o jaderných zbraních ve světě a jejich (možném) užití včetně exploze bomby o síle 400 kt nad Prahou, která by usmrtila ihned 363 tis. lidí a zraněno by bylo 417 tis., což neropatolog označil za situaci naprosto nezvládnutelnou. Mezi zbraně zařadil i masovou migraci, přičemž ukázal na doktorskou práci z r. 2010, která užití řízené masové migrace rozebírala s mottem, že nejlepší zbraň je ta, kterou zmanipulujeme nepřítele tak, že se postupně zničí sám, aniž by to zprvu tušil.

 

Rukovat do války s nadšením

V diskusi Koukolík popsal současnost jako stav „vysokého rizika menšího válečného konfliktu někde o zdroje, který může, ale nemusí obratem ruky přerůst do lokálního nukleárního, případně i globálního konfliktu". Dějiny lidského druhu má za dějiny válek a genocid – za zhruba 5000 let lidstvo neválčilo prý jen asi dvě nebo tři stovky let. Proto považuje působení promírově naladěných lidí za málo efektivní, neboť mocenské elity válčí o zdroje a moc bez ohledu na přání ostatních lidí, kteří vystupují v dějinách a válkách jako „kanonenfutr". Vzpomenul jak Němci, Francouzi, Britové a další – krom Čechů – s nadšením rukovali do 1. světové války a třeba Britové až do r. 1916 si vystačili jen s dobrovolníky. Tehdy si lordi pomohli masovou manipulací – rozdáváním husích per, symbolu zbabělosti těm, kteří na frontu nechtěli.

Koukolík souhlasí s názorem, že k ukončení válek vedlo vyčerpání zdrojů jednoho či obou účastníků, neplatí to však už pro jaderné střety. Po nasazení 100 pum hirošimské velikosti (jedna atomová ponorka však může nést až 288 hlavic řádově silnějších) kupř. mezi Indií a Pákistánem by prý následoval jaderný podzim se zastřením severní polokoule, kdy by zde mrzlo ještě v červnu, takže výsledkem by byl hladomor.

 

V americké politice se někdo zbláznil

Promírově založení lidé mohou dle Koukolíka proti válce a válkychtivé elitě dělat jen málo – petice, demonstrace, vydávat knížky apod., neboť jsou považování elitami a vojevůdci za „žvatlající vrstvy", které protiválečnými aktivitami prý jen ztrácejí čas. Snahou o změnu sociopolitického systému dotyčný riskuje život, neboť mocenská elita nemá ráda, když někdo narušuje její niku, varoval neuropatolog. Přitom nezastává představu, že by středoevropští mocní nestihli při vypuknutí války dojet do svých švýcarských bunkrů – mají totiž díky selektivnímu šíření informací ty potřebné včas. Běžný lid je přitom průběžně zpracováván médii, aby věděl, co si má myslet a cítit – aby necítil to, co si mocní nepřejí. Geostrategický význam ČR na základě posledních 200 let shledává jen v tom, zda zde bude mít jedna či druhá strana vojenské základny či nikoli a jejich neexistence nebo vyklizení nic nezaručuje, neboť druhá strana je připravena naše území obsadit či zamořit, aby jej protivník nemohl využít. Vyhovujcí stav velmocenské rovnováhy nyní je narušen, poněvadž USA oslabují a Čína posiluje – „nechápu současné americké politiky, myslím, že se tam někdo zbláznil – doslova – a že jsou pod halucinacemi pana Brzezinského a snad Rumsfelda a Wolfovitze," prohlásil mnohaletý neuropatolog. Mírových 70 let po 2. světové válce si vysvětluje tím, že další světovou válku nepovažovaly mocenské elity po desítky let za přínosnou, leč nyní riziko kvůli posilování iracionality (např. v ideologii islamistů) roste. Podporuje promírové akce, byť už jen z psychohygienického hlediska, že účastník sníží svoje nervové tenze, ale dnes nevidí podobné masové akce, jako byly v 60. letech protijaderné demonstrace a pochody. Odmítl, že by válka byla nevyhnutelná, ale posledních 25 let výrazně rostou rizika jejího vzniku. Vyvrátil rovněž názor, že by řešením mohlo být zabití válkychtivého vůdce, neboť ten je jen vrcholkem pyramidy vyrůstající ze sociálněekonomického podhoubí.

(kru)

Priemerne (0 Hlasy)


Novinky Novinky

utopia.sk

Právo na mesto a distribúcia priestoru

Myšlienka na právo na mesto je úzko spätá s francúzskym filozofom Henrym Lefebvreom. Jeho práca je reakciou na spoločenské vzťahy v liberálnom kapitalizme, ktoré tvarujú podobu dnešných miest. Lefebre vyzýva k radikálnej reštrukturalizácii spoločenských, politických a ekonomických vzťahov v meste a k prepracovaniu aktuálnej štruktúry liberálno-demokratického občianstva. Jeho koncept práva na mesto prepracováva rozhodovací proces v meste: preorientováva našu pozornosť od rozhodovania štátu smerom k produkcii mestského priestoru.

utopia.sk

Participatívny rozpočet pre Lisabon

Medzi európske mestá, ktoré hľadajú riešenie starých problémov ako aj rôznych novodobých komplikovaných fenoménov urbanistického, demografického a sociálneho rozvoja, už patrí aj hlavné mesto Portugalska Lisabon. Participatívny rozpočet sa ukazuje ako efektívne inovatívne riešenie najmä pre veľké mestá, ktoré bývajú (v niektorých súvislostiach paradoxne) veľmi často najväčšmi postihnuté hospodárskou krízou ako aj odcudzením jeho vlastných a novoprichádzajúcich obyvateľov.

utopia.sk

Ako hľadať spôsoby ochrany kultúrneho dedičstva

Medzi projekty v Latinskej Amerike, ktoré môžu poslúžiť ako dobrá inšpirácia aj pre Slovensko, určite patria prípady úspešnej rekonštrukcie historických objektov zdanlivo beznádejne odsúdených na zánik, a to nielen pre nedostatok financií, čo sa najčastejšie uvádza len ako vhodné a údajne neprekonateľné alibi, ale predovšetkým pre vytrvalý nezáujem obyvateľov, vedenia mesta či dediny alebo, ako je to často aj v prípade Slovenska – všeobecnej apatie, ktorá predpokladá, že daný stav je síce smutný, ale nedá sa zmeniť, lebo ľudia jednoducho nemajú žiadny vplyv.

utopia.sk

Participatívny rozpočet v Porto Alegre

Pri hľadaní spôsobov riešenia situácie sa o alternatívnom lokálnom  rozvoji začalo v Brazílii nanovo hovoriť až s vypuknutím krízy v 80.tych rokoch 20. storočia. Vzhľadom na sociálno-historický kontext a urbanistickú politiku príznačnú pre krajiny tretieho sveta, pri ktorej dochádza k čoraz hlbšiemu vylučovaniu celých skupín obyvateľstva a následne k ich právnej kriminalizácii neprekvapuje, že doposiaľ najznámejší medzinárodný model spravovania mesta sa začal práve v Latinskej Amerike.

utopia.sk

Participatívne rozpočty – nástroje participatívnej demokracie

Od definície k úsiliu

Participatívny rozpočet je proces priamej, dobrovoľnej a všeobecnej demokracie zabezpečujúcej ľuďom možnosť diskutovať o všetkom, čo sa týka verejného rozpočtu a politiky a zároveň prijímať relevantné rozhodnutia. Občan tak nielen že volí, ale je priamo vtiahnutý do procesu... Uribatam de Souza

utopia.sk

Realizovať utópie

V jednom rozhovore týkajúcom sa sčasti narastajúcemu významu Latinskej Ameriky v súčasnej geopolitike odpovedal slovinský filozof a psychoanalytik Slavoj Žižek, že ani tak nie je zaujímavé sledovať kroky, ktoré podstupujú krajiny takzvaného centra, ale tie postupy, ktoré uskutočňujú krajiny takzvanej periférie. Prirodzene, centrum a periféria majú vždy viaceré ťažiská.

utopia.sk

Veselý prístav Bratislava

Stop urbicíde – genocíde mesta!