Projekt má ambíciu koncentrovať informácie z rôznych zdrojov o občianskej participácii v stredoeurópsom regióne.

Súčasťou projektu je technologická a metodická podpora aktívnych občanov, komunít, samospráv a iných inštitúcií zavádzajúcich prvky občianskej a zamestnaneckej participácie.

Téme Participatívnych rozpočtov ako jednej z aplikácie občianskej participácie na úrovni samospráv sa venuje aj projekt Porto Alegre.

Novinky z komunít Novinky z komunít

Späť

Zbyněk Fiala: Práce matka pokroku

Heslo je správné, ale jeho logika pochybná. Někdo může namítnout, že nikoliv práce, ale její nezdárná sestra lenost je matkou pokroku, tak jako zapomnětlivost je matkou turistiky. Lenost nás žene k hledání technických, materiálových, organizačních, a dokonce i genetických inovací, které se strhají za nás. Nebo aspoň vystačí s menším úsilím, aby dosáhly stejného nebo většího množství produktu. Dokonce lepšího.

Jenže tento pokrok nemusí být pro všechny. Pokud je cílem dané inovace jen snížení pracovních nákladů, vlastník podniku sáhne po novém udělátku a současně vyhodí pár nadbytečných pracovních sil, místo kterých teď mačká čudlík nebo zatočí klikou. A jak tak ořezává přebytečné zdroje, ani mu nepřijde, že to byli lidi.

Ale smyslem práce přece nemusí být vždycky jenom zisk. Přebalené miminko platí jiným zlatem, pokud nepočítáme zářivý úsměv kolozubé dásně. Zvadlá domácnost kolem sklizeného nedělního oběda je úspěch, který se nezapočte do penze, ale nebýt ho, mělo by vůbec cenu prodírat se řetězem životních strázní? A práce může být i nesmyslem, jsme-li k ní přikováni, nebo když pomáhá škodit.

Práce může mít i svátek - jako bojové heslo, které pomáhá naše denní úsilí odtrhnout od otroctví. Je to svátek pracovního trhu, ve kterém majitelé lidského a sociálního kapitálu hájí svoji cenu. Neprodávají sebe, ale svůj čas a schopnosti, a také své nenahraditelné postavení opřené o moc solidarity.

Pro většinu obyvatel světa je práce přirozený způsob, jak opatřit chléb náš vezdejší. Nestačí prosit, aby jej někdo dal. Bez práce nevznikne. Dobře rozdělená práce mezi jednotlivé členy společnosti je také spolehlivý konstrukční materiál opravdové svobody. Jestliže všichni stejně dělí svůj čas a své schopnosti ve prospěch společného díla, měla by odpadnout hlavní příčina nerovností a nadvlády. Měla. Praxe může být jiná. Přesto nikdy nezmizí touha po opravdu spravedlivé společnosti, byť nad ní mnozí mávnou rukou jako nad utopií.

Utopie? Právě jí je 500 let, připomněl filozof Michael Hauser v AZ při Čaji o páté, a vlastně to bylo jediné místo, kde se připomnělo výročí tohoto latinského díla anglického filozofa Thomase Mora z roku 1516. Reaguje na prvotní známky vznikajícího kapitalismu, vyhánění rolníků z občinové půdy, která se mění v ohrazované pastviny pro ovce na vlnu („ovce sežraly lidi"). A okamžitě spatřuje propast mezi prací a bohatstvím.

Utopie tak konstruuje spravedlivější společnost a užívá k tomu dobovou formu záznamu vyprávění námořníka, který prý žil na stejnojmenném ostrově. Práce je tam společná, účastní se i vladař, zato zlato je symbolem otroctví a pohrdání. To má logiku, vysvětluje More, neboť příroda to nejcennější pro život, jako je půda, voda nebo vzduch, nechala na povrchu, zatímco zbytečné ukryla v hlubinách.

Nevíme, kde leží Utopie, nevíme, jak se tam dostaneme. Nevíme, jak vznikala, ani jak dopadla. Přesto nás dokáže půl tisíciletí inspirovat a povzbuzovat, čímž se řadí k nejcennějším dílům kulturního dědictví.

Utopie a vize jsou kompasem v zamlžené době. Avšak mnoho z toho, čím žil Thomas More a co ho hnalo do konfliktů s mocí (skončil, jak jinak, na popravišti), už neplatí, nebo ne zcela. Dobovou Anglii charakterizovala nelítostná loupež, které se v lepší společnosti říká prvotní akumulace. Půda pro podnikání musela být sebrána těm, kdo ji měli pro subsistenční obživu. „Nic nemůže být nikomu přidáno, aby právě to nebylo vzato jinému," zdůrazňuje (latinsky) More.

Může, upozornili bychom Mora, tomuto omezení už trochu unikáme. Ne, že by dodnes lidé nebyli okrádáni, ale to jsou pravidla pouze hmotného světa. Statistiky však ukazují, že v mnoha zemích už dlouhá desetiletí převládá nehmotná složka produktu. Samozřejmě, že se tam počítají i služby, kde to vyjde na stejno – když myju hlavu jednomu, nemohu ji ondulovat druhému. Ale produkce informací? Provoz mobilní telefonní sítě? Nový software? Čím více uživatelů, tím větší přídavek hodnoty. To nabízí jak nové možnosti okrádání, tak nové příležitosti, jak světu sevřenému zákony bohatství uniknout.

Thomas More použil pro svou vizi izolované ostrovní řešení, obklopené mořem, nejen proto, aby jej chránilo před nepřízní okolního světa. Jeho typ všeobecné spolupráce musel být prostorově vymezen. I tato podmínka však nyní odpadá, vzdálenosti přestaly existovat, alespoň v mnoha oborech tvořivé lidské činnosti. Současně se zmnožují levné nástroje, které umožňují rozptýleně produkovat to, co dříve mohlo vznikat jen v centralizovaných, kapitálově náročných závodech.

Práce se zbavuje závislosti na kapitálu. Značná část práce. Může být bez něj. Dnešní utopie, vzdálená, inspirující, byť bezprostředně nerealizovatelná vize, by tedy v mnohém vypadala jinak. Čekáme na ni. Možná už vzniká. Ale to základní je nadčasové. Budoucnost nemůže stát na bohatství, neboť to nečiní lidi lepšími:

„Kterýkoli tupec, který nemá více vtipu nežli pařez a který je právě tak ničemný jako hloupý, přece má v svých službách mnoho mužů moudrých i řádných jenom proto, že se mu dostalo veliké hromady zlaťáků," varuje před boháči More. Tohle nezmění ani úderné přerozdělování.

Také nová utopická vize se musí točit kolem práce, ať bude vypadat jakkoliv. Práce, která má smysl. Práce osvobozující. Práce pro všechny a jejich chléb vezdejší. Práce, která si zaslouží svůj svátek.

Priemerne (0 Hlasy)


Novinky Novinky

utopia.sk

Právo na mesto a distribúcia priestoru

Myšlienka na právo na mesto je úzko spätá s francúzskym filozofom Henrym Lefebvreom. Jeho práca je reakciou na spoločenské vzťahy v liberálnom kapitalizme, ktoré tvarujú podobu dnešných miest. Lefebre vyzýva k radikálnej reštrukturalizácii spoločenských, politických a ekonomických vzťahov v meste a k prepracovaniu aktuálnej štruktúry liberálno-demokratického občianstva. Jeho koncept práva na mesto prepracováva rozhodovací proces v meste: preorientováva našu pozornosť od rozhodovania štátu smerom k produkcii mestského priestoru.

utopia.sk

Participatívny rozpočet pre Lisabon

Medzi európske mestá, ktoré hľadajú riešenie starých problémov ako aj rôznych novodobých komplikovaných fenoménov urbanistického, demografického a sociálneho rozvoja, už patrí aj hlavné mesto Portugalska Lisabon. Participatívny rozpočet sa ukazuje ako efektívne inovatívne riešenie najmä pre veľké mestá, ktoré bývajú (v niektorých súvislostiach paradoxne) veľmi často najväčšmi postihnuté hospodárskou krízou ako aj odcudzením jeho vlastných a novoprichádzajúcich obyvateľov.

utopia.sk

Ako hľadať spôsoby ochrany kultúrneho dedičstva

Medzi projekty v Latinskej Amerike, ktoré môžu poslúžiť ako dobrá inšpirácia aj pre Slovensko, určite patria prípady úspešnej rekonštrukcie historických objektov zdanlivo beznádejne odsúdených na zánik, a to nielen pre nedostatok financií, čo sa najčastejšie uvádza len ako vhodné a údajne neprekonateľné alibi, ale predovšetkým pre vytrvalý nezáujem obyvateľov, vedenia mesta či dediny alebo, ako je to často aj v prípade Slovenska – všeobecnej apatie, ktorá predpokladá, že daný stav je síce smutný, ale nedá sa zmeniť, lebo ľudia jednoducho nemajú žiadny vplyv.

utopia.sk

Participatívny rozpočet v Porto Alegre

Pri hľadaní spôsobov riešenia situácie sa o alternatívnom lokálnom  rozvoji začalo v Brazílii nanovo hovoriť až s vypuknutím krízy v 80.tych rokoch 20. storočia. Vzhľadom na sociálno-historický kontext a urbanistickú politiku príznačnú pre krajiny tretieho sveta, pri ktorej dochádza k čoraz hlbšiemu vylučovaniu celých skupín obyvateľstva a následne k ich právnej kriminalizácii neprekvapuje, že doposiaľ najznámejší medzinárodný model spravovania mesta sa začal práve v Latinskej Amerike.

utopia.sk

Participatívne rozpočty – nástroje participatívnej demokracie

Od definície k úsiliu

Participatívny rozpočet je proces priamej, dobrovoľnej a všeobecnej demokracie zabezpečujúcej ľuďom možnosť diskutovať o všetkom, čo sa týka verejného rozpočtu a politiky a zároveň prijímať relevantné rozhodnutia. Občan tak nielen že volí, ale je priamo vtiahnutý do procesu... Uribatam de Souza

utopia.sk

Realizovať utópie

V jednom rozhovore týkajúcom sa sčasti narastajúcemu významu Latinskej Ameriky v súčasnej geopolitike odpovedal slovinský filozof a psychoanalytik Slavoj Žižek, že ani tak nie je zaujímavé sledovať kroky, ktoré podstupujú krajiny takzvaného centra, ale tie postupy, ktoré uskutočňujú krajiny takzvanej periférie. Prirodzene, centrum a periféria majú vždy viaceré ťažiská.

utopia.sk

Veselý prístav Bratislava

Stop urbicíde – genocíde mesta!